Adventní psaní – spisovatelé v družině
Děti ve školní družině se zapojily do akce „Adventní kalendář od dětí pro děti“. Vybraly si libovolné vánoční/adventní téma a svůj příběh sepsaly. V rámci tohoto projektu se příběhy dostanou mezi ostatní děti, a tím si společně budeme krátit dny čekání na Ježíška. I vy si zde můžete přečíst jejich příběh o nedoručeném psaní.
Nedoručené psaní Ježíškovi
Psali jsme dopis Ježíškovi a ten stále leží za oknem. Tak jsme se rozhodli, že mu ho osobně zavezeme. Bylo obtížné zjistit, kde přesně Ježíšek bydlí a jak se tam dostat. Na internetu jsme hledali, kde Ježíšek bydlí, ale na mapě jsme tuto adresu nenalezli. Rozhodli jsme se hledat v mapách na půdě, které tam byly po našich pra pra prarodičích. Narazili jsme na mapu, která byla na první pohled normální jako ty ostatní, ale po bližším prozkoumání jsme zjistili, že když na ni svítí betlémské světlo, tak nám ukáže cestu k Ježíškovi. Byli jsme z toho velmi nadšení a hned bychom se vydali na cestu, ale už se stmívalo a byla velká bílá chumelenice. Rozhodli jsme se, že vyrazíme hned brzy ráno a začali jsme připravovat plán cesty. Plán byl jasný: přes údolí víl, do ráje princezen, okolo hradu zlé čarodějnice až konečně dorazíme do věčného ráje. Dlouho jsme nemohli usnout, ale únava nás nakonec s maminčinou pomocí uspala. Vzbudili jsme se velmi brzo a vydali jsme se na cestu. Realita byla ale jiná, než jsme si plánovali. Místo údolí víl jsme narazili na temný hluboký les. Místo ráje princezen jsme se ztratili v labyrintu domů, ve kterém se ztratila i spousta jiných lidí. Cestu z tohoto labyrintu nám osvítila světla z odrazů baněk z vánočních stromečků, které byly vysázeny podél cesty. Dlouho jsme hledali věčný ráj a nevěděli, co si počít. Nakonec se snesl anděl na ceduli, na které byl název města. Toto město se jmenovalo „Věčný ráj“. Napětí v nás rostlo, a to nás hnalo dál. Bylo to velmi rušné město. Jedna polovina města byla plná andělů a ta druhá čertů. Cesta byla velmi obtížná, ale nakonec jsme našli maličký domeček, u kterého byl betlém, a to bylo pro nás znamení, že jsme správně. Bylo to až k nevíře, že je tak malinký, když se v něm tvoří všechny ty dárky pro děti. Hned jsme zazvonili na zvonek. Otevřel nám vysoký muž s krátkými hnědými vlasy a modrýma očima. Viděl, jak jsme promrzlí, a pozval nás hned dále. Uvařil nám horkou čokoládu a nabídl cukroví. Když jsme se ohřáli, zeptal se nás, kdo jsme a co potřebujeme. Vysvětlili jsme, že jsme Vločkovi a přinesli jsme dopis pro Ježíška, protože si ho nevzal za naším oknem. Milý pán nám řekl, že tento rok Ježíšek nestíhá a poslal tam elfy, ale ti onemocněli a ti zbylí to zatím nestihli. Po zjištění naší adresy, jsme byli mile překvapeni, že pán je také Vločka, a tudíž náš pra pra pra pra pra pra praděda. Pískl na svou moudrou sovu Sněženku a ta mu v mžiku přistála na hlavě. Praděda si od nás převzal dopis a dal ho Sněžence do batůžku se vzkazem, že si ho Ježíšek zapomněl vyzvednout. Bylo již pozdě a měli jsme spoustu otázek na našeho pradědu i na život ve Věčném ráji, tak jsme tam přespali v andělsko – čertovském hotelu. Jaké to bylo překvapení, že jsme se ráno vzbudili ve svých postýlkách a nevěděli jsme, jestli to byl sen nebo skutečnost. Až v koupelně za oknem jsme objevili dopis od Ježíška. S nadšením, v pyžamu a kartáčkem v puse jsme ho vytáhli a začali číst.
Jsem rád, že kuráž máte,
A hned se do všeho dáte.
Vaše odhodlání velké,
přivedlo vás ke mně.
Byli jste odvážní jako hrdinové,
a nyní spatřte své hračky nové.
Veselé Vánoce přeje školní družina ZŠ Zborovice.
